Príliš ojedinelý výkon – článok z ABC č. 13 r. 1987

Obléhání stŕedovékého hradu nebylo dost dobre myslitelné bez použití váleč- ných strojú a délostŕelectva. Ve století patnáctém pŕedstavovaly tuto techniku pŕedevším téžké vrhači praky. Na našem území byly celkem hojné užívaný husíty pri dobývání opérných bodú domáci ka- tolické šlechty. Dokázaly metat téžké ka¬menné strely na vzdálenost 200 až 450 m. Použitý byly k ostŕelování Hradčan (1420), Nového hradu u Kunratic (1421), Karlštejna (1422), Lichnice (1428) a prav- dépodobné í pred Sionem (1437). Stre- dovéký vrhači prak se objevil i u Helfštý- na (1986!). Jak k tomu došlo, o tom je další vyprávéní Radima Zapletala.

Na Helfštýné jsme už celý týden. Pár kilometrú od hradu, na okraji svazarmov- ského letišté u Drahotuš, se dokončuje konstrukce téžkého vrhacího praku. Ve čtvrtek 14. srpna má stŕelbou zahájit pro¬gram druhého ročníku Helfštýnského klá- ní a hradu obléhání. Každé ráno sem au¬tobus z tábora pod hradem priváží pra¬covní oddíl, který musí do čtvrtka stíh- nout konečnou montáž a zkušební stŕel- by. Dvacetínový model funguje naprosto spolehlivé, materiál a součástky jsme pri-pravovali celé mésíce a máme je koneč¬né pohromadé, chuť do práce obrovská. Nezdá se, že by konečný termín mohlo néco ohrozit.

Prší. Začíná drama a provérka naši vúle a odhodlání, jakou jsme dosud nezažili. Je nezbytné treba vrtat, kovat a svaŕovat. Je to jako v grotesce. Začne pršet — ne¬cháme práce, smotáme kabely, nástroje odneseme do prístrešku a namačkáme se do autobusu, abychom vše ve stŕída- vém poradí opakovali í nékolíkrát za hodinu. Čas béží a my inštalujeme svétla, aby bylo možné v práci pokračovat i v nocí. Vidina večerú u táboráku je pryč.

Ve stredu ráno pŕijíždí objednaný je

trebuchet3

ŕáb a tatra plná litinových desek. Nosné části konstrukce však začínáme zvedat až od¬poledne. Teprve nyní si uvédomujeme mohutnost praku a míra dosud nepolevu- jícího optimismu poprvé ponékud pokle- sá. Je večer. Technika by méla odjet, ale zústává. Tušíme nepríjemnosti, ale není čas na né myslet. Vahadlo, které bylo pú- vodné kmenem o prúméru pŕes jeden metr, má pred púlnocí pouze tretinovou hmotnost a krásný čočkovítý prúŕez. Zji- šťujeme však, že hlavní hndel jde príliš tésné do pouzder koruny a hned pri prvním pokusu o montáž se zadŕe. Chlapí od jerábu vytahují rolí brusného papíru. Trháme ji na kusy a začínáme se stŕídat.trebuchet4

Blíží se ráno a s ním nás obklopí hustá mlha víŕící v kuželech automobilových reflektorú a pokrývajicí vše pod rukama drobnými kapičkami. Došel čaj, zmizela i kolínka zbylá od večere a kluci začínají podŕimovat vstoje.

Konečné kompletujeme hlavní části — vahadlo, závés s vyvažovací bednou a bednu hlavní zátéže. To nám zvedá ná¬ladu, ale vzápétí vše zase ustrne. Nepa¬suj! čepy závésu, který se vlhkem roztáhl. Navíc se nám pŕes veškerou snahu o po- ŕádek podarilo zaménit levou a pravou stranu kování koruny. Po poledni pŕece jen na vrcholu vahadla vztyčujeme máj¬ku. Začíná husté pršet. Nevéŕíme, že vú- bec nékdo pŕíjde, a tak se necháváme odvézt do tábora, kde okamžité usínáme v poloze pompejských obétí. Ve tri hodi-ny však svítí slunce a letíšté je plné lidí, kteŕí se prišli podívat na svétový rekord ve stŕelbé z praku . . .

Máme pripravené tri krásné betonové koule o hmotnosti 180, 230 a 300 kg, ale tisíce lídí v blízkosti praku jitŕí naši obra¬zotvornosti co kdyby . . .

Vime dobre, jak nám chybéjí zkušební hody pro správné nastavení samospouš- té uvolňující projektil z kapsy. Proto se rozhodujeme použít nejprve vyrazenou padesátilitrovou béčku s vodou.

Poprvé trhám spouští a vzývám pritom všechny patróny, na které si vzpomenu. Atmosféra na letíšti pŕipomíná štarty mésíčních výprav. Po dústojném zhoup- nutí vahadla se prak odmítl rozloučit s béčkou a ta nékolikrát uderila do jeho štíhlého krku. Kdyby to byla betonová koule, znamenalo by to konec všech dal- šich pokusu. Príčina vézela v príliš dlou- hé samospoušti, i když výpočty souhlasí- ly. Svou roli sehrála pružnost lana, které bylo nutno nahradit ŕetézem. Pri druhém pokusu se kapsa otevŕela naopak príliš brzy. Béčka po strmém letu skončila asi dvacet metru pred prakem. Ďalší oprava — a délka hodu už plné odpovidá hmot¬nosti zátéže 1 500 kg — asi 60 metru. Soumrak ukončuje další stŕelby.

Pátek 15. srpna má být podie púvodní- ho plánu zcela vyhrazen prípravé hradu a lidí na noční boj. Pŕesto odjíždíme k praku na letíšté. Po zopakování hodu z minulého dne zvyšujeme zátéž na 3 000 kg — 80 metru! Mírné prodlužuji sa-mospoušť a rozhoduji zapojit deskovou pružinu v základné praku. Její tah by mél vyrovnávat počáteční rozbéhové odpory a zvýšit účinnost hlavní zátéže. Na dobo-

pétí dôjde k otevŕení

vém vyobrazení obléhání Neapole vyko- nává tuto funkcí rada bojovníkú tahající za nékolík lan. Jsem pŕesvédčen, že hod bude dlouhý, a jen žertem odpovídám re¬žisérovi Čs. televize na jeho dotaz, že strela dopadne presné tam, kde je zara- žen kul označující délku nejdelšího vrhu. Prak se zhoupne a béčka odhazuje kul stranou. Diváci jásají. Nám se zrodil ba¬listický otáznik.

Vracíme se do tábora, kde se žatím všechno chystá k nočnímu bojí. Posádka má už svúj hrad opevnén (púvodní část z 15. století) a útočníci tam mají vstup za- kázán. Poslední společná večere, zopa¬kování pravídel boje, kontrola povolené výzbroje a obránci odcházejí do své pev-ností. Ješté se setkáváme na neutrálním druhém nádvorí, abychom si pŕípomnéli rytíŕskou čest, která musí provázet naše jednání v pŕíštích hodinách. Ve svitu po¬chodní stojí proti sobé rady pancíŕú a mezí hradbami zní bojový chorál . . .

Na plochu letíšté jsme se vrátili až v nedéli 14. záŕí, neboť jsme museli nej- dŕíve odehrát dohodnutá vystoupení. Ke stŕílení jsme se nedostali, protože se za- dŕely kluzné kladky. Teprve v nedéli 12. ŕíjna jsme uskutečnili sérii čtyŕ hodu. Vše šlo nezvykle hladce až do čtvrtého pokusu dlouhého 200 metrú. Pohybová energie prázdné kapsy dokázala pri zpét- ném zhoupnutí strhnout masívní objímku konce vahadla. Pŕesto to byl nejkrásnéjší den celého zápolení s prakem. Zátéž jsme každým hodem o tunu zvyšovali a 90 kg téžká béčka létala stále dále. Zvlášté silné pusobil pohled z cílové oblastí. Na dvé sté metrú nevypadal prak nijak hrozivé, i béčka byla jen malým bo- dem. Ale to, jak se pŕí letu rýchle zvétšo- vala, a dunivý úder v blízkosti jako by po- sunuly čas o pét století zpét.

V nedéli 19. ŕíjna opakujeme poslední hod se zátéží 6 120 kg. Odstredivá sila rve béčku hned v úvodu letu na dvé části a hustý štérkový roj mízí v dálce. Béčku jsme zničili, ale prak je v dobré formé. Do kapsy proto vkládáme betonovou kouli. Z téch, co máme, tu nejlehčí. Néko¬likrát vše kontrolujeme. Trhám spouští. Pohyb vahadla je zŕetelné pomalejší. Sekunda do otevŕení kapsy je véčností. Koule se odpoutává a stoupá vzhúru. Trvá to neuvéŕitelné dlouho, než dosáhne vrcholu své dráhy, kde znehybní. Mám dojem, že bych ješté stihl odtáhnout celý

kapsy a odhození náboje

prak stranou a tak jej zachránít, ale místo toho jen nehybné stojím se spouští v ru- ce a pozoruji ten zlovéstný bod na oblo- ze. Stojím ponékud stranou od praku a do poslední chvíle nejsem schopen od- hadnout, zda jej koule zasáhne nebo ne. Sleduji déní kolem sebe jako zpomalený film. Už vidím, jak se tŕíští tŕistakilogra- mové trámy, jak se konstrukce za désivé- ho praskotu hrouti a vahadlo se kácí jako stožár potápéjící se lodi.

Koule ale prak míjí a zarývá se do vy- schlé púdy, necelé tŕí metry od jeho zá¬kladný. Prak stojí, mé nohy to však od- mítnou.

Všechno je moje chyba. Mélo mé na- padnout, že se zménou hmotnosti projek¬tilu bude nutné upravit délku samospouš- té. Vždyť koule se rozbíhala po úplné jiné dráze. Napadá mé, že prakové kameny na Karlštejné mají stejnou velikost, i když jejich pŕítesávání muselo být velíce prac- né. Nejspíš to bude mít néjaký význam.

Pokiď’ujeme v sobotu 25. ŕíjna. Ocelo- vými objímkamí stahujeme závésy i vaha¬dlo. Béčka je opásána a naplnéna sádro- vou smésí. Má presné 100 kg. Chceme hodit co nejdál. Vše nasvédčuje, že vzdá- lenost 300 metrú je na dosah.

Po mésíci sucha ovšem zase prší. Va¬hadlo jde dolú neochotné a 140 metrú je zklamáním. Pŕikládáme tunu, 144 metry. Upravujeme samospoušť. 148 metrú. Drevo je nasáklé vodou. V dúsledku toho se zvýšilo trení. Podáváme sí z ruky do ruky další tunu železa. Krátké trhnutí, kladka padá, prak se napŕimuje. Spojo¬vací hák nevydržel.

V sobotu 8. listopadu vime, že máme poslední pŕiležitost. V bedné praku je ne- vyzkoušených osm tun. Po nevlídném týdnu je opét krásné počasí. Zato pod prakem je bláto a v kalužích led. Natahu- jeme lana a vahadlo se poslušné sklání. Nacvičenými pohyby srovnáváme béčku a rýchle odstupujeme. Teď! Rychlost je neobvyklá, samospoušť odepíná o to pozdéji. Sádrový metrák vyráží s razancí rozjetého expresu a letí téméŕ vodorov¬né. Pŕesto dopadá na značku 150 metrú. Chvílí trvá, než pochopíme, co to zname-ná. Odpor zmĺzel. Stačí jen upravit samo¬spoušť a letíšté nám nebude stačit!

článok z ABC č. 13 r. 1987

 

 

Princíp činnosti praku – ABC č. 13 r. 1987

Princíp činnosti praku

1 — projektil je uložen v šikmém žlabu, kde vlastní hmotností pŕedepíná kapsu, 2 — vze- stupná část dráhy projektilu začíná až pri vo dorovné poloze vahadla, kdy je púsobení záté že nejúčinnéjší, 3 — krátká samospoušť vede k predčasnému otevŕení kapsy, 4 — nejvýhod néjší úhel odhozu — 45°, 5 — dlouhá samo spoušť znamená plochou dráhu letu, 6 — prí­liš dlouhá samospoušť — kapsa se vúbec neo- tevŕe a projektil uderí do praku, 7 — desková pružina (jasanové drevo) púsobí pouze pri roz béhu — vyrovnává nižší účinnost zátéže v té to fázi a pomáhá pŕekonat rozbéhové odpory. Zvyšuje tak celkový výkon stroje.

Délku samospoušté je nutné upravovat pri každé výraznéjší zméné poméru hmotnosti projektilu a zátéže

trebuchet2

 

a vahadlo zústává trčet šikmo k nebi. Ko- nec. Zadŕený hlavní hŕídel. Voda pŕece jen vykonala své. Konec zkoušek — prak musí zústat zachován do plánované ex- pozice válečných stroju pripravované ve spolupráci s muzeem v Pŕerové.

Je čas zhodnotit pokus. Prak béhem péti podzimních sobot a nedelí prodélal 17 hodu za odlišných podmínek. Nejdel- ším hodem zústal ten dvousetmetrový z 12. ŕíjna Jedenáct hodu je proklaté má­lo na to, abychom si mohli ovérit teórii a naučili se s prakem zacházet. Stŕedové- cí strelci méli nesrovnatelné delší praxi, a tak náš výsledek je na začátečníky vlastné víc než dobrý. Výkonný prak byl sotva ze smrkového dreva, které pro nás bylo vlastné jediné dostupné. Ani moder­ní technologie obrábéní a svaŕování ne- jsou asi pro stavbu praku vhodnéjší než zručnost nékdejších ŕemeslníkú. Prak mél rozhodné šanci dosáhnout očekávaných výkonu, ale musel by dostat pŕíležitost brzy po zhotovení.

Tyto zkušenosti a poz

 

natky nám zusta- nou. Sotva je však budeme moci ješté nékdy využít. Znamenalo by to postavit prak nový. Mohu však ŕíci, že dosud zpo- chybňované údaje v letopisech jsou reál- né. Ve své dobé musel být prak vysoce účinnou a také presnou zbraní.

A svétový rekord? Z Guinessovy redak- ce evidující všechny neobvyklé výkony nám odepsali, že ve své kartotéce nemají srovnatelný výkon, a proto nemohou ten náš zaregistrovat. Není to zvláštni?

I v tom nám tedy chybéla ta povestná kapička štéstí. Ale stálo to za to!

Foto Libuše Zaoralová

 

 

Originál v

Trebuchet – Prevziaty článok z ABC č.13 r. 1987

MODEL STREDOVEKÉHO VRHACÍHO PRAKU

Kdykoliv píšeme na stránkách abíčka o néjaké technické zají- mavosti, následuje príval

trebuchet1

vašich žádostí o plánek na postavení jejího modelu. Pokúsili jsme se tentokrát podobný zájem u vás pŕedpokládat a výsledkem je návod na tŕech následujících stra­nách, podie néhož si mužete postavit funkční model stŕedové- kého praku (víz vyprávéní na str. 5—7).

Pro stavbu „domácího” modelu je nejvhodnéjší méŕítko 1:50, neboť výška nepŕesáhne 34 cm a Ize jej zkoušet í v uzavŕené místností (samozrejmé s ohledem na krehké zaŕízení, protože i béžná hlinéná kulička muže, zvlášté pri zapojení pružiny, pŕe- kvapit svou rýchlostí a účínkem). Nejvétší výhodou tohoto mé- ŕítka je však dostupnost materiálu, protože hlavní tŕísetkílogra- mové trámy o prúŕezu 25 x 25 cm a fošny 25 x 10 cm se vám zmenší na velíkost dŕevéných nosníku 5 x 5 a 2 x 5 mm, které Ize koupit v prodejnách Modelár.

Celou práci začnete prípravou vhodné podložky (dŕevéná hoblovaná deska nebo pŕekližka o rozméru 300x 180 mm), na kterou si presné nakreslíte polohu základný praku. Pro usnadné- ní stavby i pozdéjší manipulace je vhodné základnú k podložce pŕilepit nebo alespoň pŕišroubovat malými šroubky do dreva.

 

Základnú tvorí dva soubéžné 200 mm dlouhé trámy, do nichž je částečné zapuštén 160mm pŕičník. Rozdíl ve výšce uložení tvorí 2 mm a je vyplnén zesílujícími fošnami, jejichž konce jsou šikmo seŕíznuty a vymezují usazeni šikmých trámu nosné kon- strukce.

Do základný je vložen žlab ze čtyŕ 100mm fošen, jejichž roze- vŕení je fixováno dvéma kulisami (detail 1 a 2). Na strané žlabu je umístén i vrátek, pŕíchycený k základné dvéma 100mm trámy, které současné jakoby pŕišlapují tri pŕíčné 44mm kladkové trá­my, položené hned za základnou. Do nich je zapušténa pevná kladka (drát z kanceláŕské sponky) a po její pravé strané háková spoušť praku.

Vlastní vrátek tvorí 70 mm dlouhý trám z tvrdého dreva o prú­ŕezu 8×8 mm, jehož stred je opracován na 0 4 mm a slouží k namotávání lana. Do jeho

koncu jsou vetknuty čtyŕí kolíky pro západky a vyvrtány otvory pro natahovací páky.

V základné praku je pŕichycena také pružina, kterou ve sku- tečnosti tvorí jasanové desky, ale v malém méfítku Ize použít bambusovou tŕísku, ke konci postupné zúženou.

Nosnou konstrukci tvorí dvé samostatné strany, které jsou spojený pouze u základný jedním 44mm trámem a dvéma šik­mými vzpérami do V, které jsou do tohoto trámu zapuštény (de­tail 3). Každá strana je sestavena ze stredového (kolmého) 160mm trámu, k némuž jsou pripojený další tri šikmé nosné trá­my. Místo jejich posazení na základnú je na plánku vyznačeno šrafovanými čtverečky. Všechny nosné trámy jsou propojeny systémem šikmých a vodorovných vzpér.

Vrcholem konstrukce je „koruna”, do které je vsazena hlavní hŕídel spočívající svými konci ve dvou špalících 5 x 10×25 mm (dají se slepít z trámu 5×5 mm). Součástí skutečného praku, nezbytnou pro zavéšování kladek na kladkové lano, je lomený žebŕík (detail 4), tvorený v horní části fošnou s kolíky, ve spodní části je využito dvojité vzpéry. Na čelo kcruny, stejné jako na místa uložení ostatních hŕídelí je vhodné nalepít (lepidly CHE- MOPREN, BISON-CEMENT) plôšky z umélé hmoty (z podložky do sešítu), které nahrazují kování a tvorí kluzná pouzdra. Otvory je treba vrtat presné a opatrné. Obé strany nosné konstrukce si pripravte zvlášť a spojujte se základnou až po vsazení vahadla, kdy máte jistotu, že jste pracovali presné a vahadlo se otáčí v ose praku. Celý komplet pak už bude nerozebíratelný!

Prak má tri vzájemné propojené pohyblivé části — vahadlo, závés s malou vyvažovací bednou a bednu hlavní zátéže.

Koŕen vahadla je složen ze čtyŕ 80mm trámu 5×6 mm, do nichž je vsazen hlavní vahadlový 170mm trám 10×12 mm, opra­covaný do tvaru čočky. Na ném jsou uchvcena oka pro pripojení kapsy, samospoušté a kladkového lana. Ctyŕdílný koŕen vahadla je možné nahradit jediným dilem 10 x 12 x 80 mm a hlavní vaha­dlový trám vsadit do vyvŕtaného otvoru 8×25 mm. V koreni va­hadla je také vsazena hŕídel závésu a hák pro uchycení lana deskové pružiny.

Závés (detail 5) tvorí dvé bočnice 3x8x48 mm, dva trámy 5 x 5 x 28 mm a vzpéra 2 x 5 x 24 mm. Na čtyŕech vzpérách je za- véšena malá vyvažovací bedna (detail 6), složená také z fošen 2×5 mm.

Kostra bedny hlavní zátéže je složena ze čtyŕ nosných (75 mm), čtyŕ dnových (70 mm) a desetí čelních (35 mm) trámu (detail 7). Bednu uzavírají dvé bočnice z fošen (detail 8).

Tri potrebné hŕídele jsou kovové, mají prúmér 3 mm a délku 24, 30 a 34 mm.

Pletení kapsy je jemná drhací záležitost. Budete k tomu potŕe- bovat 20 mm dlouhou a 30 mm širokou dŕevénou lištu, provázek 1 mm silný, režnou nit, jehlu a sedm pérových podložek 0 4 mm.

Podie plánku zatlučete do lišty tri malé hŕebíky, na které na- vlečete pérové podložky, provléknete provázek a omotáním rež­nou nití vytvoríte oka A a B. Potom posunete samostatný hŕebík o 10 mm a zhotovíte oka C. Zbytek provázku odstránite. S čer­stvými zkušenostmi lehce zvládnete druhou stranu kapsy s oky D a E. Nezapomeňte si nejdŕíve nasadit hák samospoušté. Nyní kapsu pŕehnéte, uzavŕete hákem a podie povrchu kuličky spojte nití čtyŕí nosná lana. Spoje nití je dobré lehce potŕít kana- gomem nebo bezbarvým lakem.

Zavéšením kapsy a nastavením lana samospoušté celá stavba končí. Zbývá jen navinout lano na vrátek, protáhnout spodní í horní kladky a pŕipevnit na kladkový trám. Lana namydlete. Na horní kladku se také zavésí krátké lano spoušté (asi 30 mm), je­hož druhý konec se pri natažení praku nasune na hák spoušté. Poté se sejme navíjecí lano z horní kladky a kapsa s kuličkou se vloží do žlabu. Prak je pŕipraven.

Celý model není rekonstrukcí žádného dobového originálu, ale stroje, který jsme podie všech dostupných informací, a hlav­né s pŕihlédnutím k našim možnostem postavili a zkoušeli na svazarmovském letišti u Drahotuš. Není vyloučeno, že pri stav- bé modelu pŕijdete na ruzná konštrukční zlepšení, která nás bu- dou samozrejmé zajímat. MCižete také zvolit jiné méŕítko, které vám umožní více propracovat konstrukci (napríklad zhotovením funkčních kladek) a pŕirozené i zvétšit výkon.

Radím Zapletal

Originál v ABC č. 13 r. 1987

Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku:Halenári a sedlári

REMESELNÍCI A ICH CECHY V STAROM PREŠPORKU

sedlar
Halenári
Halenári, či ľudovo širičiari, boli krajčíri špecializovaní na šitie halien alebo širíc, čiže širokých sedliackych kabátov, ľudovo kepeňov, z bieleho nefarbeného hrubého súkna, ktoré sa nazývalo garažia.

Halenárstvo sa rozšírilo v slovenskom a maďarskom prostredí až od konca 16. storočia. Takmer výlučným odberateľom halenárskych výrobkov bolo vidiecke obyvateľstvo. Štatút prešporského halenárskeho cechu vydali 18. februára 1658 richtár, mešťanosta a mestská rada Prešporka. O rok neskôr ho potvrdil a znova vydal aj cisár Leopold I. Štatút má 34 článkov, ktoré sú písané po maďarsky, len úvod, kde sa spomínajú traja majstri (Georgius Longo, Joannes Latin, Joannes Nagy), a záver sú v latinčine.

Originálne ustanovenia

V tomto cechovom štatúte sa popri obvyklých bodoch nachádza aj viacero zaujímavých a originálnych ustanovení, ktoré iné cechy nemali. Napríklad vždy na Nový rok si majstri mali spomedzi seba vybrať uvážlivého a zaslúžilého cechmajstra, a ak sa nevedeli dohodnúť jednomyseľne, nasledovalo hlasovanie. Majstri sa mali schádzať každý štvrťrok, pričom každý majster bol povinný zaplatiť 5 „peniazov“ (pod maďarským označením pénz sa nepochybne myslí denár), z nich jeden sa dával Špitálu sv. Ladislava (na vtedajšej i dnešnej Špitálskej ulici) a štyri do cechovej pokladnice.

Ako majstrovský kus (remek, avagy mesterdarab) sa predkladali výrobky určené na trh ušité z troch pécií (okolo 5 – 7 metrov) súkna. Novoprijatý majster po zapísaní do cechovej knihy zaplatil pol druha zlatého ako tzv. ďakovný pohár (köszönő pohár) a vystrojil hostinu v hodnote 32 zlatých.

Majstri halenárskeho cechu mali právo prezerať výrobky cudzích remeselníkov privážané do Prešporka na jarmoky a od každého kusa, ktorý by mal čo do strihu alebo zošitia kaz, požadovali pintu (zhruba 1,7 litra) vína. Ak by hociktorý majster spáchal vraždu, dopustil sa smilstva, krádeže alebo sa dotkol zdochliny, mal byť vylúčený z cechu. Pokiaľ by majster v opitosti urážal niekoho v dome cechmajstra alebo za prítomnosti ostatných majstrov, mal byť prísne potrestaný.


Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku: OPRÁŠENÁ HISTÓRIA STAREJ BRATISLAVY: NOVINY PRE BRATISLAVČANOV A NÁVŠTEVNÍKOV HLAVNÉHO MESTA.

Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku: Lodníci a maliari

REMESELNÍCI A ICH CECHY V STAROM PREŠPORKU

lodnici
Maliari
Do pracovného profilu maliarstva kedysi spadala a ešte aj dnes patrí široká škála činností, na základe čoho možno maliarov zaradiť medzi remeselníkov, živnostníkov i umelcov.

Maliari pôsobili už v stredovekom Prešporku. V daňovom súpise z roku 1434 sa spomínajú štyria daňovníci pod označením Maler: Gašpar, Hans, Ľudovít a Mikuláš. Starší maďarský historik Ferencz Kováts ich považoval za maliarov miestností, pravdepodobnejší bude však názor Teodora Ortvaya, ktorý v nich videl skôr umeleckých maliarov. Poukazuje na to jednak pomerne dosť vysoká zaplatená daň (od dvoch funtov denárov do jedného zlatého) a jednak skutočnosť, že stredovekí maliari miestnosti alebo priečelia domov nenatierali, ale vyzdobovali figurálnymi maľbami.

Hlavné stredisko

Prešporok sa v novoveku stal hlavným strediskom maliarov v rámci celého Uhorska. V druhej polovici 18. storočia tu trvalo pôsobilo viac ako desať maliarov. Existencia ich samostatného cechu nie je však potvrdená. Zaujímavý doklad o združení maliarov z roku 1801, ktorého odpis sa zachoval v Archíve mesta Bratislavy, publikoval Anton Špiesz. Poukázal pritom na to, že išlo o svojské remeslo hraničiace s umením a so živnosťou, lebo výroba a tvorba maliarov sledovala najmä komerčné ciele. Ich významným produktom bolo napríklad zhotovovanie firemných štítov obchodov. Štatút datovaný 18. decembra 1801 je písaný v nemčine, má 7 článkov a v mnohom sa podstatne líši od ostatných cechových artikúl. Nešlo totiž o štatút verejnoprávnej povahy, ale o súkromnú dohodu majstrov medzi sebou. V porovnaní s cechmi bežných remesiel sa osobitosť prejavila napríklad už v tom, že funkcionár, ktorý stál na čele maliarskeho združenia, sa nazýval Vorsteher, čiže predák – bol ním Johann Ludl.

Organizácia prešporských maliarov sa nazývala grémium, jej členovia – majstri sa označujú ako principáli. Každý z nich mohol mať iba jedného učňa, ak chcel mať ďalšieho, musel zaplatiť zlatku ročne. Principálom sa pod pokutou zakazovalo vyplácať tovarišom viac ako jednu zlatku, denná výplata pripravovačom farieb a natieračom nesmela presiahnuť sumu 30 – 36 grajciarov. Poplatok za vyučenie predstavoval 3 zlaté, z nich dva išli do cechovej pokladnice, jeden zlatý sa dával za výučný list. Každý principál prispieval do spoločnej kasy 15 grajciarov štvrťročne. Z týchto peňazí sa poskytovala výpomoc členom v núdzi.


Zdroj článku

Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku: Kolári a Kováči

REMESELNÍCI A ICH CECHY V STAROM PREŠPORKU

kolar
Majstri kolári
Kolári, inak nazývaní aj kolesári, vyrábali predovšetkým kolesá na dopravné prostriedky – vozy, koče, kočiare, ale aj iné súčiastky na ne, napríklad osi, kostry.

Ďalej zhotovovali pletené košatiny do vozov a kočov, zadné časti voza s brzdou i kolesá na pluhy či fúriky. Kolári sa v Prešporku spomínajú už v najstarších daňových súpisoch. V súpise z roku 1379, ktorý však zachytáva iba predmestské ulice, fi guruje šesť kolárov, roku 1434 zaplatili daň štyria kolárski majstri a vo fi škálnom roku 1452/1453 opäť šiesti kolári, keďže však zamestnanie nie je zapísané pri každom platcovi dane, mohlo ich byť aj viac. Cechový štatút kolárov pochádza iba zo 17. storočia, no existencia tohto cechu je omnoho staršia. Jeho pôvodný štatút však zničil požiar, čo sa spomína v úvodnej časti zachovaného štatútu, ktorý v práci Štatúty bratislavských cechov (1978) publikoval slovenský historik Anton Špiesz. V knihách cechu uložených v Archíve mesta Bratislavy sa zápisy začínajú rokom 1585. Kráľovský štatút dostal kolársky cech roku 1763. Zachoval sa jeho koncept, ktorý je uložený v Maďarskom krajinskom archíve v Budapešti.


Zdroj Bratislavský kuriér

Remeselníci a ich cechy v starom prešporku: Krajčíri a Mydlári

REMESELNÍCI A ICH CECHY V STAROM PREŠPORKU

pecatidlo
Krajčíri
Krajčírstvo bolo veľmi dávne a rozšírené remeslo nielen v mestách a mestečkách, ale i na vidieku. Aj v stredovekom Prešporku mali krajčíri významné postavenie.

V daňovom súpise z roku 1379, v ktorom sú však zaznamenané len predmestské ulice, sa spomínajú traja krajčíri: Peter Sartor a Konrád Gredinger Sartor, ktorí bývali na sídlisku v okolí Špitálskej ulice (Spitalnewsidel), a Wolfhard Sartor, ktorý žil na Vydrici (Wedriczia). V daňovom súpise z roku 1434 sa medzi 888 zdaňovanými obyvateľmi Prešporka menovite spomína 14 krajčírov, z nich tri boli ženy, ktoré ako vdovy naďalej viedli dielne po zosnulých manželoch. Za krajčíra možno považovať aj remeselníka uvedeného ako Hensel Mentler, ktorý sa venoval len plátaniu a obšívaniu šatstva, no keďže zaplatil pomerne vysokú daň l zlatý, musel mať dosť slušné príjmy. Vo fiškálnom roku 1452/1453 daň zaplatilo 12 krajčírov…


Zdroj Bratislavský kuriér

Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku: Klinciary a knihari

remeselniciKlinciari
Klinciarstvo sa vyvinulo z kováčstva. Klinciari nepatrili medzi početných remeselníkov.

Ako je už zo samotného pomenovania zrejmé, vyrábali rôzne druhy klincov, nitov i cvokov. Príslušníci klinciarskeho remesla sa v Prešporku združili do cechu roku 1742. Vtedy im kráľovná Mária Terézia udelila štatút a odvtedy sa začínajú aj záznamy v ich cechových knihách, ktoré sú uložené v Archíve mesta Bratislavy. Jazykom štatútu klinciarov, rovnako ako v prípade ostaných štatútov vydaných na viedenskom dvore, je nemčina. Štatút má dve časti: prvú všeobecnú s 10 článkami, v druhej časti je uvedených 11 číslovaných tovarišských artikulov. V latinskom úvode sa spomínajú štyria majstri: Jozef Wagner, Anton Schirlinger, Adam Killender a Ján Juraj Rieder.

Zdroj: Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku: OPRÁŠENÁ HISTÓRIA STAREJ BRATISLAVY: NOVINY PRE BRATISLAVČANOV A NÁVŠTEVNÍKOV HLAVNÉHO MESTA.

Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku: Klampiary a Pokrývači striech

Klampiari
Klampiari boli známi už v stredovekom Prešporku. Vyrábali zo železného plechu rozličné nádoby, hrnce, kade, rúry a iné úžitkové predmety, ako napríklad krytinu či plechové piecky.

Práve klampiari pokrývali strechy domov plechom. Klampiari si založili cech v Prešporku pomerne neskoro, až roku 1754, dovtedy boli zaiste členmi klampiarskeho cechu vo Viedni. V uvedenom roku im kráľovná Mária Terézia udelila štatút a odvtedy sa začínajú aj zápisy v ich cechových knihách uložených v Archíve mesta Bratislavy. V štatúte klampiarov, podobne ako v ostatných štatútoch z obdobia vlády Márie Terézie, sa kladie dôraz na požiadavky náboženského rázu, pričom prevažujú všeobecné ustanovenia, typické pre celé vtedajšie cechovníctvo. Štatút je datovaný 23. apríla 1754 vo Viedni a s výnimkou obligátneho úvodu a záveru, ktoré sú v latinčine, je písaný po nemecky. Má vlastne dve časti: prvú všeobecnú s 11 článkami, druhú časť tvorí tovarišský poriadok (Gesellenordnung) s 10 článkami.
Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku: NOVINY PRE BRATISLAVČANOV A NÁVŠTEVNÍKOV HLAVNÉHO MESTA.

Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku: Barbieri a Parochniari

REMESELNÍCI A ICH CECHY V STAROM PREŠPORKU

barbier
Barbieri a holiči
Dnes už len málokto pozná význam slova barbier či barbír, no v starej slovenčine bolo ako synonymum slova holič pomerne frekventované.

Pravda, pracovná náplň niekdajších barbierov bola o čosi obsažnejšia než súčasných holičov. Popri strihaní vlasov a holení brady vytrhávali zuby, púšťali žilou, čiže vykonávali aj činnosti, ktoré súviseli s ošetrovaním a so zdravotnou starostlivosťou. Barbierska činnosť sa v mnohom prekrývala alebo dopĺňala s kúpeľníkmi i ránhojičmi, okrem iného v tom, že práve barbieri a ránhojiči mohli svojim zákazníkom poskytovať aj kúpeľnícke služby, predovšetkým okúpanie. Preto sa napríklad aj v starom Prešporku holiči spojili práve s príslušníkmi oboch spomenutých remesiel do jedného cechu. Najstarší zachovaný štatút spoločného cechu holičov, kúpeľníkov a ránhojičov, ktorý v nemčine vydali richtár, mešťanosta a rada kráľovského slobodného mesta Prešporka, je datovaný 11. októbra 1591.V jeho úvode sa pritom spomína, že cech založili už roku 1540.


Zdroj:  Remeselníci a ich cechy v starom Prešporku: OPRÁŠENÁ HISTÓRIA STAREJ BRATISLAVY: NOVINY PRE BRATISLAVČANOV A NÁVŠTEVNÍKOV HLAVNÉHO MESTA.

Murovanie do šalungu

Tento rok som si v malom odskúšal murovanie do šalungu a môžem to len odporučiť. Muruje sa rýchlejšie a rovnejšie, možno až príliš rovno, ale to nemusí byť na závadu. Ale určite sa nemôže stať že by nejaký kameň pretŕčal za, čo je pri murovaní bežná chyba. Kvalita závisí ako aj pri normálnom murovaní už od samotného murára.

Tento šalung nevychádza zo žiadnych historických nákresov. A je to len návrh ako by som ho ja riešil. Vychádzal som z toho že na múroch sa v pravidelných rozostupoch opakujú otvory po trámoch, ktoré boli zamurované kolmo na múr.

Takéto otvory/trámy ostanú aj po mnou navrhnutom šalungu/lešení. Výhoda tohoto riešenia je vtom, že po vymurovaní jednej časti, sa cela plošina lešenia aj so šalungom zodvihnú do novej výšky a uložia na predtým zamurované trámy.

Topdocumentaryfilms.com

Www.topdocumentaryfilms.com je stránka na ktorej nájdete stovky dokumentárnych filmov/seriálov voľne dostupných na internete. Do pozornosti dávam najme kategóriu histórie a kategóriu technológií, kde sa takisto dajú nájsť zaujímavé historické dokumentárne filmy/seriály.

The Crusades

The Crusades For thousands of years the holy lands of the Middle East have run with blood. Here the scars of battle fought between three of the great religions of the world are etched into the earth. But the deepest wound was made by a war between Christians and Muslims, that began in the 11th century and fought for 200 years. At stake: A tiny strip of land just a few hundred miles
Watch now…